Recenzie Blue M - Span

Techno.cz

Autor: nika77

Recenze alba Span od Blue M a krátký rozhovor s tvůrcem

Máte rádi zvuk současné elektroniky a zároven vás zajímá, co se děje na české nebo slovenské scéně? Pak právě pro vás tu mám tip na něco ze žánru.

Slovenské nezávislé vydavatelství Ambsine vzniklo v roce 2003 a dosud má na svědomí jednu kompilaci a dvě alba, přičemž to poslední vyšlo letos v září. Jmenuje se Span a představuje se nám na něm Slovák Blue M, vlastním jménem Matúš Borovský. Hned na první pohled mě zaujal obal cédéčka s motivem hor. Dýchnul na mě jistou náladou a s tou jsem se pustila i do jeho poslechu.

Album startuje kraťoučkou ambientní skladbou Lakes, která nás příjemně naladí k poslechu dalších dvanácti tracků. Ty už nejsou v tolik ambientním duchu, i když atmosférické plochy tu stále hrají velkou roli. Jako pozadí za zajímavě pochroumanými rytmy navozují často skoro melancholickou náladu. Některé skladby působí ze začátku až tajemně. Většinou se však pomalu rozvinou v povedené IDM, kde na čas dominuje průrazný beat a živá rytmika. Pak se ale opět začne někde z pozadí vynořovat plocha, která svou atmosférou a melodií svádí ke snění v bdělém stavu. Matúš údajně při tvorbě používal živé nahrávky přírody, které můžeme zřetelněji identifikovat například v oné první skladbě.

I když jsou skladby na albu pěkně poskládány, jsou zde kousky, které překvapí. Třeba track E.G., osmý v pořadí, je jednoduchý melodický motiv v podání jediného nástroje připomínající spinet. Zvuk tohoto nástroje můžeme v menší míře slyšet i v jiných skladbách na tomto albu, což patřičně vykresluje celou jeho náladu. Pokud vás zajímá současná, více či méně poslechová elektronika u nás nebo na Slovensku, určitě si Span poslechněte.

SME

Autor: Tomáš Prokopčák

Blue M alias Trnavčan Matúš Borovský je hudobník známejší skôr uzavretej komunite domácich producentov. Napriek tomu, že prsty má v remixoch pre Hudbu z Marsu, Poo či Karaoke Tundru. Jeho debutový album Span však nie je iba výstrelkom pre pár audiofilov. Poslucháč na ňom nájde nielen množstvo ambientných plôch a rôzne variácie na čosi také abstraktné ako to, čo sa zvykne označovať ako IDM, ale aj na slovenské pomery nezvyčajne vyleštený zvuk a zaujímavé hudobné nápady. Nech už to je až breakcoreová veselosť a rozmarnosť alebo atmosféra lúk a tatranských kopcov ako v skladbe Greyhill.

Audionet

Autor: Tomáš Prokopčák

Sú albumy, ktoré počujete raz a je vám jasné, že práve ste mali tú česť s čímsi zásadným. Sú albumy, ktoré dopočúvať až do konca jednoducho nemáte trpezlivosť. K nim patrí väčšina pôvodnej slovenskej tvorby. (Odhliadnuc teda od toho, že recenzent musí viackrát počúvať každý album. Aj ten zlý. Najmä ten zlý.)

Potom sú albumy, ktoré si síce do konca vypočujete, no pritom viete, že ich založíte do poličky a už nikdy viac ich z nej nevytiahnete. No a nakoniec sú albumy, ktoré vás síce na prvé vypočutie na kolená nedostanú, no i tak vás čímsi priťahujú. Nie sú to žiadne bombastické posolstvá, melodické rošády ani nič podobné. Napriek tomu na nich čosi nájdete aj druhý, aj tretí raz.

Do tejto kategórie patrí i nové CD Span Matúša Borovského alias Blue M. Fajnšmekri vedia, že prsty ma v remixoch pre Hudbu z Marsu, Poo či Karaokeho Tundru. A tiež vedia, že sa celkom rád pohráva s ambientnými plochami okorenenými trochou toho IDM, a tiež s postupmi typickými pre musique concréte (vlastné terénne nahrávky). Hudobné nálepky sú však pekná vec, dôležitejší však je výsledný pocit zo samotnej hudby.

Uchopiť Span analyticky vnímam totiž ako celkom zbytočnú snahu. Za jediný paradox tohto CD ale považujem fakt, že sa mi páči. A ani neviem, prečo vlastne. Možno preto, že Blue M vo svojich skladbách nerezignoval na rytmiku, ktorá u neho tvorí podstatnú, ak nie najpodstatnejšiu zložku. Pritom však vonkoncom nenudí. A spolu z vynárajúcimi sa atmosférami aj spolupracuje.

Úprimne, Span nebúra žiadne hranice, azda tak stereotypy, ale tie u predpokladaného poslucháča tohto albumu už dávno nie sú. A fanúšik rozkošníckych napomádovaných televíznych superstars si tento album asi nepustí.

Na druhej strane, toto je album, ktorý neurazí a hodí sa predovšetkým do pozadia k inej činnosti. Ak teda nie ste zvukový fetišista a nepočúvate ho preto, lebo vám klepoty a ruchy spôsobujú radosť. Jeho počúvanie však nie je strateným časom. Ono, Borovského produkcia je niekde na rozmedzí skladieb, ktoré vznikajú pod hlavičkou labelov Touch a F Comm. Nie je to ani prísne zvukové inžinierstvo, ani ambient či chillout.

Je to „iba“ prekvapivo príjemná hudba, ktorá však nemá žiadne priekopnícke ambície. Našťastie, pretože experimentátorov je vždy o dosť viac než treba. Áno, vraví sa, že človek experimentuje dvakrát. Keď sa učí práci s technikou a potom, keď už majstrovsky ovládne štandardy a prestanú mu stačiť ich hranice. Priznám sa, pri niektorých skladbách na tomto albume neviem rozlíšiť, či patria do prvej alebo druhej kategórie. Viem však, že niekedy sú naozaj pridlhé. Napriek tomu však ma tento album svojským spôsobom baví.

Určite nebude v mojom prehrávači rotovať stále dokola, no keď po ňom z času na čas siahnem, viem, že to nebude krok vedľa. Pretože ešte stále nie je tak experimentálny, až ho nechápem, a pritom nie je ani konvenčný kus ako stovky iných. Pre mňa bol celkom príjemnou psychohygienou. S pekným obalom a na slovenské pomery neobvyklo striktným zvukom. A to mi úplne stačí.

Freemusic.cz

Autor: Pavel Zelinka

Psal se rok 2003, kdy krátce za sebou vyšly dvě zajímavé „domácí" (myšleno česko-slovenské) desky, jež zachytily ve světě již vesele pučící indie-elektronickou vlnu. První byla od hradeckého Neutrina Seance Fiction a druhou - Yellow Sea E.P., v podobě „samopalu“ vypravil již od roku 1997 experimentující Matúš Borovský pod pláštíkem projektu Blue M. To bylo napadeno virem šířící se po celé nezávislé scéně. Raným nahrávkám Morr Music vládly click’n’cut laptopové rytmy a melodické odkazy Autechre poloviny devadesátých let oblivnili celou generaci nadcházející laptopové generace. Ze stejné studnice čerpali plnými hrstmi i naši muzikanti na jejich tři roky starých nosičích.

Přesuňme se ovšem do současnosti. Neutrino se dnes pohybuje na nezávisle hip-hopové vlně, ale kam se posunul Blue M, nebylo až na příspěvky rozeseté na několika kompilacích moc zřejmé. Neschoval se, děti, dokonce ani neumřel, a my můžeme po dlouhé pauze přivítat jeho novinku Span jako třetí vydavatelský počin Ambsine records. Předlouhé album (79 minut) začíná tam, kde Matúš před třemi léty skončil. To znamená IDM elektronikou ve středních tempech, jejíž předností byla až ohromující melodická lehkost. Na očekávaný rozjezd ale navazují překvapení, která nám ukazují Blue M i v jiném světle. Hlavu v oblacích vystřídala méně vznešená, ale o to více na samotný rytmus orientovaná mašina vhodná spíše než do ušáku se sluchátky na sluchovodech na taneční parket. Červenější čísla BPM přiřazují původně lenošivé IDM k čím dál rozjetějšímu vydavatelství Shitkatapult s Apparatem v čele, nebo v chladněji minimalističtějších kouscích až k samotnému ledovému králi Plastikmanovi. Ale i tyto sedmi až desetiminutové výpravy vyžadují přestávky k odpočinku a nabrání nových sil. Ty nám obstarávají kratší žánrové odbočky. Jednou nakoukneme do čínské hudební akademie (Chimatches), podruhé se s mikrofonem v ruce probrouzdáme obsazeným hnízdištěm stěhovavého ptactva (Greyhill) a neunikneme ani „zapomenuté“ Bachově pseudobarokní miniatuře (E.G.). Na závěr nás čeká znovu starý a také dobrý Matúš ve středních tempech a lítacích náladách.

Chápu dlouhatánskou stopáž alba jako důsledek dlouhého čekání na vydání desky s přetlakem stále přibývajícího materiálu. Přesto méně je až na výjimky téměř vždy lépe. Ve druhé třetině vždy moje hlava odmítala plnou soustředěnost a chytala se až se závěrečným zklidněním. Doufám tedy, že příští album vyjde s menším zpožděním než Span a přinese kompaktnější kolekci, na níž sympatický Slovák dozajista má.

80%